Trať off the rails #6 w/ Ervin Omsk, bogdan sėkalski, Lénok

Do Divadla 29 se vrací nepravidelná hudební série Trať off the rails. Její čtvrté pardubické (a celkově šesté) pokračování přiveze tři aktuální projekty středoevropské experimentální elektronické scény.

Trať off the rails je dlouhodobým koncertním projektem kurátorského týmu kočovného festivalu Trať, který ve svém standardním formátu prostřednictvím hudby, divadla a výtvarného umění každoročně oživuje opuštěné nádražní prostory po celém Česku. Off the rails představuje vykolejení festivalu mimo jeho klasický formát do prostoru Divadla 29.

Letošní edice projektu se zaměří na rozdílné podoby současné avantgardní elektroniky a v Pardubicích premiérově představí tři výrazné hudební projekty z Německa, Polska a Slovenska, jejichž nová vydání v nedávné době zarezonovala na světové experimentální elektronické scéně. Program první listopadové soboty nabídne svébytný dramatický storytelling, komplexní kompozice plné mnoha překvapivých zvratů, jistou dávku záhad, abstrakce a nečitelnosti, ale i absurditu, odlesky snového popu a sofistikované, byť humorné hry s žánrovými klišé.

Ervin Omsk je pseudonym německého hudebníka a výtvarného umělce Svena Fritze. Jeho sólovou hudební dráhu lze vysledovat k roku 2020, kdy u kultovního amerického labelu Orange Milk Records vyšel debut Peilen. U stejného labelu pak vyšlo druhé album Schmalster Point (2023) a v roce 2026 třetí Der Saal tobt, kolekce bizarní elektronické komorní hudby. Tvoří ji nervózní kompozice složené ze samplovaných a zkreslených nástrojů, oscilující mezi abstraktními a konkrétními gesty a na pomezí tonality a hluku.

Jak napsal Julek Ploski, zásadní postava polské elektronické scény a hlavní kurátor labelu bff music, poslední deska bogdana sėkalskiho je hudbou pro lůzry, ale v dobrém slova smyslu. Jeho čerstvé album Final Boss Poems připomíná soundtrack k fantasy indie videohře z nultých let, kde každý track představuje další level. Nasládlé klaunské beaty se s lehkostí a absurditou přelévají v roztomilé nostalgické jingly. Sunny breakbeat, wholesome trip-hop, happy industrial, indie rock, acid folk, bubblegum ragga, bounce-rock, jiggly folktronica, industrial indie pop se špetkou trapnosti a melancholie.

Dlouho očekávaný debut Langue of Tongue slovenské skladatelky Lenky Adamcové aka Lénok, který vyšel loni na podzim na labelu mappa, je temnou psychedelickou exkurzí zapomenutým lunaparkem po zavírací době. Je to prostor plný zlověstných, úlisných hlasů, které vám neustále našeptávají nepohodlné vtíravé myšlenky bez možnosti úniku. Jak napovídá rámec alba, vymezený úvodním trackem (Entrance a závěrečnou skladbou Exit), je třeba jím projít vcelku, není možné odejít na půl cesty. Langue of Tongue připomíná horečnatě živý sen plný děsivých vyšinutých bludů, kterým bychom se za normálních okolností nejspíš snažili vyhnout. Z nich ovšem čpí podivný pocit lechtivého vnitřního potěšení, dráždícího nervy a navádějícího k touze slyšet víc.