Handa Gote: Třetí ruka

Inspirace vizionářskou inscenací Piškanderdulá i vizualitou mexických oltářů a slavnosti Dne mrtvých či japonského pojízdného divadla kamishibai. Kutilská hravost, jemný humor a specifická nostalgie. Divadelní průzkumníci Handa Gote přivážejí do D29 surrealistické loutkové představení Třetí ruka.

Jde o další z projektů skupiny, který se zabývá loutkovým divadlem pro dospělé a hledáním jeho kořenů a inspirací u avantgardy a vizionářů, ale i u amatérů a umělců jiných žánrů. Třetí ruka vytváří loutkový mikrokosmos, do kterého lze vstoupit z různých stran a který nenabízí žádný příběh – jen drobné útržky situací a obrazů, otevřených divákově interpretaci. Handa Gote zde pracují s množstvím energeticky nabitých objektů, často nalezených za zvláštních okolností nebo z majetku svých předků a tyto silové objekty skládají do útržkovitých kompozic odkazujících se k tématu dušiček nebo obrazům s tématem vanitas. Výtvarnou inspirací byla estetika vietnamských tržišť, čínských prodejen, vizualita mexických oltářů a slavnosti Dne mrtvých či japonské pojízdné divadlo kamishibai nebo jevištní technologie dogugaeshi. Na výtvarné podobě spolupracuje skupina s výtvarnicí tvořící pod značkou kosmo_nauty. 

V projektu Třetí ruka se Handa Gote vrací k loutkovému divadlu a navazuje zde zejména na svou vlastní inscenaci Safírová hlava, která byla rekonstrukcí zapomenutého loutkového projektu z 90. let. Nyní Handa Gote pokračují ve snaze o rekonstrukci, tentokrát u žánru, který možná žádným žánrem nebyl a patrně ani vůbec neexistoval.

Jedná se o výzkum specifické vizuality experimentálního loutkářství 90. let a pokus o jakýsi revival tohoto zapomenutého mikrožánru surrealistického loutkového divadla. Inspiruje se zejména experimenty Petra Nikla s divadlem Mehedaha, loutkovou tvorbou Františka Skály a skupiny BKS nebo Čestmíra Sušky či Petra Šocha, ale také pracemi Milana Grygara. Jednou z inspirací je také nedostižná česká loutková legenda – inscenace Piškanderdulá a prostřednictvím ní i tradice varietních loutkových výstupů, tradice “jiné” loutkové estetiky, představované například maňásky Paula Kleeho a také tvorbou mnoha umělců art brut.