Kůň ve středověku
Volný čas
Středověk o zvířatech intenzivně přemýšlel, o čemž svědčí i fakt, že jim byla
věnována bohatá literatura a četná vyobrazení. Zcela výjimečné postavení ve zvířecím
světě měl kůň, který se na středověkých vyobrazeních objevuje nejčastěji. Pro
člověka byl víc než pouhým zvířetem, byl to společník člověka, měl jméno, sloužil k
osobní i „nákladní“ přepravě, práci i válce. Umělci se snažili zachytit koně co
nejvěrněji a prokazovali tak své umění. Od 12. století byl kůň zobrazován zezadu, na
zádech, klečící, ležící i ve skoku. Měl hustou hřívu, uši a ocas relativně krátké.
Středověk znal hned několik druhů koní, především podle toho, k čemu byli určeni. V
literatuře narazíme dokonce na „životopisy“ některých vznešených koní. Z cyklu
přednášek Marka Zágory Umělecké dílo jako pramen poznání života ve středověku VI.
Vstup zdarma.
