David Moješčík, žák profesora Michala Gabriela, vytváří dokonale až hyperrealisticky modelované nahé ženské postavy – bytosti zastavené v čase, ve stavu vytržení nebo meditace, často v nezvyklých jogínských pozicích. Jeho sochy oscilují mezi idealizující stylizací a veristickým přepisem. Práce Davida Moješčíka se uplatňují i ve veřejném prostoru – příkladem budiž socha „Levitace“ před nádražím v Ostravě-Svinově nebo pomník výsadkářům Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi v Praze-Kobylisích.