Portrét Okinawy, japonského ostrova, kde bývala americká vojenská základna, pojatý jako roztěkaná procházka malého chlapce, jehož pozornost je náhodně upoutávána nejrůznějšíminahodilými objekty a událostmi, představuje hrdé vítězství filmařské intuice nad systematičností. Kombinace 16mm černobílé kamery a barevných záběrů, od obrazu odpoutaná zvuková stopa i rozrývání hranic mezi dokumentem a fikcí dělá z filmu enigmatický, avšak fascinující zážitek.