Kytarista Jiří Šimek působí na tuzemské hudební scéně již dvacet let. Za tu dobu prošel mnoha skupinami a projekty. Za všechny třeba Kontraband a Pražský bigband Milana Svobody, Nuselský Umělecký Orchestr (NUO), Soil, Limbo. Jeho domovskou kapelou je v současné době originální kvarteto Muff. Před pěti lety založil svoje vlastní trio, do kterého přizval bubeníka Dana Šoltise a basistu Rasťa Uhríka, kteří působí v kapele Vertigo, ale také ve formacích -123 min, Lanugo, Jana Kirschner Band ad. Repertoár tria tvoří převážně autorské skladby Jiřího Šimka, ve kterých se prolíná mnoho různých vlivů od blues, jazzu, drum’n‘ bass, funku až třeba po country. Trio si rádo střihne také některé převzaté skladby, např. od kultovní kapely Nirvana. Ty s invencí sobě vlastní přetváří k obrazu svému. Jiří Šimek ovšem hledá nejen originální přístup k melodii, harmonii a rytmu, ale formován doplňkovou profesí zvukaře se pečlivě soustředí i na zvuk kapely. „Rozhodně mi na něm záleží,“ potvrzuje. „Jednak na zvuku samotné kytary, ale i na různých efektech, na kterých se dá třeba vystavět nějaká písnička. A samozřejmě i na tom jak kapela zní dohromady.“ Postižen je ovšem nejen zvukem, ale i svým hlavním nástrojem, kytarou. „Sám nevím, proč na ni hraju,“ říká s úsměvem. „Asi proto, že u nás doma byla kytara jediným hudebním nástrojem, tak jsem na ní začal hrát a už mě to nepustilo.“ Nakažení tímto instrumentem jistě nezažil ani jako první, ani poslední, ovšem ne každý má odvahu pustit se na tenký led hry ve formátu kytarového tria.
Poogie Bell je nefalšovaný funk master, jeden z nejlepších současných bubeníků a studiových hráčů bez ohledu na žánry. Jeho srdce ale nejhlasitěji tluče pro jazz, funk, soul a R&B. Příjemnou zprávou pro nás je, že stálé místo v jeho kapele si v poslední době vydobyl slovenský basista Juraj Griglák. Ano, právě ten (kdysi) mladík, který málem ukradl show svému idolu Stanley Clarkovi na jeho koncertě v rámci Bratislavských jazzových dnů. Ani zbytek sestavy nejsou žádná ořezávátka, kytarista Bobby Broom je přímým následovníkem nezapomenutelného Wese Montgomeryho a dlouholetým spoluhráčem například Sonnyho Rollinse, Stanleyho Turrentina a Dr. Johna, mladou krev v kapele reprezentuje výtečný newyorský saxofonista Michael Stephenson a spodní část zvukového spektra obhospodařuje již zmíněný „slovenský Marcus Miller“ Juraj Griglák.