Muzeum města Ústí nad Labem

Přesně 135 let bezdomovcem!

Stěhování z místa na místo, život ve věčném provizoriu, takový osud provázel ústecké muzeum přesně 135 let jeho existence. Rokem 2011 se konečně zlomila nepřízeň hvězd a vzácné sbírky k dějinám Ústecka spočinuly v důstojných prostorech první opravdové budovy městského muzea.

Muzeum v Ústí vzniklo roku 1876 a první expozici otevřelo v hotelu „Zlatá loď“ v Hrnčířské ulici (dnes sídlo restaurace Na Předmostí). Ale už za pár týdnů muselo jinam a pak zase jinam…, během prvních deseti let se stěhovalo osmkrát. Počet sbírkových předmětů i prestiž muzea stoupaly a potřeba vlastní muzejní budovy se zdála být nezbytnou. Roku 1914 město schválilo výstavbu nového městského muzea v Palachově ulici u Městských sadů. První světová válka však záměr zhatila a v poválečné nouzi se zdálo spásou ctihodné gesto přední ústecké průmyslnické rodiny Wolfrumů darovat pro potřeby muzea zámek v Trmicích. Ani šlechtické sídlo se však nestalo trvalým domovem. Jednak brzy přestalo dostačovat potřebám muzea a navíc dlouhodobá absence údržby přivedla v 60. letech zámek na pokraj totální devastace. Roku 1971 přišel další příslib výstavby specializované budovy městského muzea, která měla vyrůst na Mírovém náměstí. Opět však dostalo přednost provizorní řešení, a tak se roku 1972 nastěhovali muzejníci do neorenesanční školní budovy vedle divadla. Nejdříve spolužili v jedné budově se školáky a posléze obsadila bývalé třídy hlavní pošta. Muzeum hrálo jen roli trpěného nájemníka. Odstěhováním pošty na konci 20.století vyvstala otázka nového využití historického objektu. Přišla šance konečně zřídit důstojné městské muzeum a také předzvěst dalšího, snad už posledního stěhování.

Co skrývá ústecké muzeum?

Muzeum v Ústí nad Labem existuje od roku 1876. Do roku 1901 se o něj staral ústecký Průmyslový spolek, poté ho až do roku 1939 spravovala Muzejní společnost. V následujících desetiletích muzeum patřilo do kompetence různých stupňů státní správy nebo samosprávy. Od roku 1986 je muzeum podřízeno politické reprezentaci statutárního města Ústí nad Labem, jehož je příspěvkovou organizací. V současné době jsou jeho muzejní sbírky a knižní fondy majetkem města Ústí nad Labem. Muzeum se ve své prácí řídí zákonnými předpisy pro správu movitého kulturního dědictví, pro péči o sbírky muzejní povahy a pro veřejné knihovny.

V současnosti Muzeum města Ústí nad Labem spravuje cca 200 000 evidenčních čísel muzejních sbírkových předmětů a jejich souborů. Obhospodařuje cca 60 000 knižních jednotek v odborné muzejní knihovně, která má na starost také cca 2000 svazků starých tisků a rukopisů.

K největším souborům patří sbírky přírodovědné, které vznikaly také již na konci 19.století. Obsahují početné a významné soubory dokumentující především přírodu severozápadních Čech, Českého středohoří a Krušných hor. Nalezneme zde tisíce geologických vzorků minerálů, hornin a doklady paleontologické. Nalezneme zde také herbář, početné jsou zvláště soubory entomologické, atraktivní jsou sbírky zoologické s řadou zajímavých preparátů. V souvislosti s výstavbou v historickém centru města Ústí nad Labem v posledních desetiletích se rozrostly také sbírky archeologické. Historické sbírky obsahují například desetitisíce fotografií, negativů, diapozitivů nebo pohlednic. Jsou zde také sbírky vojenství, které jsou mimořádné například souborem zbraní a vojenského materiálu z období kolem roku 1813, kdy se odehrála bitva u Chlumce. Vzhledem k průmyslovému charakteru regionu jsou početné technické sbírky. Výtvarná umění a umělecká řemesla jsou zastoupena například historickým nábytkem, sklem, souborem pozdně gotických dřevořezeb nebo krajinomalbou 19. a 20.století. Jak počtem, tak kvalitou sbírek patří Muzeum města Ústí nad Labem k nejvýznamnějším regionálním muzejním institucím v České republice.

Jak dostal Císařský sál své jméno?

Roku 1876 neměla jeho císařská milost nejspíš ani potuchy, že ústečtí radní právě zbudovali novou měšťanskou školu. Ale v ústeckém měřítku šlo o projekt historicky zvlášť významný. Monumentální školní budova pojatá v neorenesančním stylu představovala ve své době nejreprezentativnější stavbu v širokém okolí. Město, nemajíc vlastní radnici, nechalo do školy naprojektovat honosný sál pro zasedání zastupitelstva a jiná prestižní shromáždění. Tomu odpovídala i výzdoba zahrnující bohatou výmalbu stěn a stropů alegorickými motivy doplněnou zlacení z plátkového zlata. Škola, která se roku 1897 rozšířila přístavbou do uzavřeného bloku, položila základ ústecké „Ringstrasse“, tedy prestiží adresy plné výstavných veřejných paláců po vzoru Vídně. Brzy následovaly v sousedství další stavby poštovního paláce (1900), městského divadla (1909) a městské knihovny (1912).

Když 17. června 1901 při své cestě po Českém království navštívil Ústí nad Labem císař František Josef I., nebylo sporu o tom, kde se bude konat císařská audience s předními obyvateli města. Místem této výjimečné události se logicky stala právě budova dnešního městského muzea. A tak na paměť této události získal Císařský sál své honosné jméno. Je sympatickou náhodou, že znovuotevření muzea po generální rekonstrukci se odehrálo takřka na den přesně 110 let od císařské návštěvy. Veřejnost zásluhou nečekaného objevu nástěnných maleb a jejich precizního zrestaurování mohla poprvé opět shlédnout Císařský sál tak, jak jej viděl právě František Josef I. Do vstupní haly budovy se také po desetiletích vrátila po válce odstraněná pamětní deska, připomínající pobyt slavného rakouského císaře v Ústí nad Labem.