E2: Trubka, flétna a kontrabas

Program:

Lowell Lieberman: Koncert pro flétnu a orchestr op. 39
Joaquin Rodrigo: Fantasía para un gentilhombre
Zdeněk Křížek: Koncert pro trubku a orchestr
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Symfonie č. 4 A dur op. 70 „Italská“

Koncert zahájí trubka v koncertě současného českého skladatele Zdeňka Křížka. Když koncert uslyšel světově uznávaný trumpetista Reinhold Friedrich na svých mistrovských kurzech, divil se, jak je možné, že tento skvělý koncert ještě nezná. Dalším nástrojem bude flétna a Liebermanův dramaticko-romantický koncert, který je považován za nejpodstatnější přírůstek do hudební literatury věnované tomuto nástroji ve 20. století. Od National Flute Society of the United States získal koncert ocenění jako nejlepší skladba pro flétnu roku 1994. Drobný hudební nástroj následně na pódiu nahradí jeden z největších – kontrabas a Kusevického koncert. Kusevickij, který se narodil roku 1874 do ruské židovské rodiny profesionálních hudebníků, byl vyhledávaným sólistou na kontrabas, posléze dirigentem a také méně známým skladatelem, zkomponoval skladbu ještě jako činný instrumentalista v roce 1902. Pozoruhodné na ní je to, že skladatel téměř nevyužívá basových poloh nástroje. A závěr bude patřit Šostakovičovi. Od časů Beethovena se pro skladatele stalo nepsaným pravidlem zakončit svou tvorbu velkolepou a závažnou 9. symfonií. Práce na ní čekala po 2. světové válce i na Šostakoviče. Od mistra se čekalo po dvou válečných dílech (slavná 7. Leningradská a 8. Stalingradská) něco velkolepého na oslavu vítězství. Šostakovič na takové symfonii začal pracovat, ale po čase ji opustil a napsal vlastní verzi, která popudila nejvyšší místa a brzy byla zakázána. Pětadvacetiminutová skladba je plná typického autorova nadhledu a ironie. Možná bychom měli ještě dodat, že Šostakovič poté napsal ještě šest dalších symfonií.