Karlštejnský poklad - kultura císařského dvora Karla IV.

Volný čas


Národní památkový ústav a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze připravují na Karlštejně výstavu zcela unikátního souboru Karlštejnského pokladu a kultury císařského dvora Karla IV.

Otevřena bude na Karlštejně od 7. 5. 2016.

Císař Karel IV. zanechal v Čechách řadu významných stavebních a uměleckých památek, méně je však těch, které náležely k dennímu životu panovníka, které osobně používal a které dokládají životní styl jeho doby. Za takovou památku lze označit i soubor předmětů tzv. karlštejnského pokladu, přestože s určitostí nemůžeme tvrdit, že náležely přímo Karlu IV. Soubor předmětů karlštejnského pokladu představuje však zcela unikátní památku uměleckého řemesla z období vrcholného středověku vážící se bezprostředně k hradu Karlštejn.  

Na 387 předmětů bylo nalezeno v průběhu stavebních oprav hradu na konci 19. století dvěma zedníky, kteří je prodali prostřednictvím pražského směnárníka Eduarda Kische. Následně se soubor "stříbrného pokladu " dostal po různých transakcích do sbírek textilního muzea továrníka a proslulého sběratele Jindřicha Waldese, po zestátnění Waldesovy továrny v r. 1947 a likvidaci jeho soukromého muzea pak do fondu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Soubor pokladu byl na Karlštejně ukryt pravděpodobně v době nebezpečí husitských válek, když hrad obléhala v letech 1421 a 1422 vojska pražanů.  Od  té doby zůstal prakticky 600 let uschován v karlštejnských zdech až do jeho objevení při restauračních pracích na konci 19. století.     

Karlštejnský poklad tvoří dva soubory zlatnických prací. První obsahuje  reprezentativní kusy nádob na pití ( např. zlacená miska s emailovou výzdobou s motivy exotických vodních ptáků - typ nádoby zvaný cyphus, sloužící  na ředění vína vodou,  dvě stříbrné číše s perlovcovou lištou, nízká stříbrná a zlacená miska s podobiznou ženy a panovnickou korunou z dílny Petra Parléře). Početnější částí souboru jsou módní doplňky -  šperky, knoflíky, přízdoby na šat, nákončí pásu, spinadla, brakteáty, které náležejí k výjimečným dokladům oděvní kultury v evropském a světovém měřítku. Tak početný a rozmanitý soubor, vesměs z druhé poloviny 14. toletí, se nikde jinde nezachoval. Jeho unikátem je také schránka na vonné bylinky a masti tzv. povoňka či pomandr , vesměs z druhé poloviny 14. století. Povoňka (také jablíčko, voňadlo nebo okrouhle) je vzácně zachovaným pouzdrem kulovitého tvaru, které se nosilo zavěšené u pasu. Knoflíky a oděvní spinadla  (haklice či haklíky) se začaly užívat s příchodem módy úzkých šatů a kabátců do Čech z francouzského prostředí a dosáhly největší obliby zejména v době Karla IV., také vlivem jeho první manželky Blanky z Valois.  Šaty se zapínaly hustě, mnohdy až padesáti knoflíky, rovněž úzké rukávy byly opatřeny knoflíky, ale také pokrývky hlavy tzv. kukličky.  Knoflíky sloužily i jako ozdoba bordur, kterými bývaly hustě pošity. Spinadla byla párová a na vrchním sukni – tzv. surcotu jich bývalo až dvanáct párů. Spinadla z  karlštejnském souboru jsou jediným dochovaným typem gotického oděvního zapínání vůbec.

 









Termíny