Ray Charles Tribute Orchestra

Hudba

Ray Charles (rodným jménem Ray Charles Robinson; 23. září 1930 − 10. června 2004) byl americký zpěvák, klavírista a hudební skladatel. Mezi jeho přezdívky patřila například „The Genius“. Na fotografiích je většinou zachycen s černými brýlemi a rozesmátý. V roce 2004 o něm byl natočen film Ray, v němž ho ztvárnil Jamie Foxx. V roce 2004 ho časopis Rolling Stone zařadil na 10. příčku svého seznamu největších umělců všech dob a v roce 2008 tentýž časopis na 2. pozici největších zpěváků všech dob. Mezi jeho nejznámnější písně patřila například „Hit the Road Jack“.

Když ve svých patnácti letech opustil školu, přestěhoval se ke známým do Jacksonvillu. Zde postupem času začal hrát po různých podnicích buď sám s klavírem nebo občas zaskakoval v kapele Alvina Downinga. Mimo to někdy hrál i s jinými hudebníky. Sám Charles v té době neměl vlastní styl, ale napodoboval Nata „King“ Colea a Charlese Browna; to se lidem v místních klubech líbilo, protože samotní Cole a Brown v takových klubech nehráli. Na podzim 1946 vyjel jako člen souboru saxofonisty Tinyho Yorka do Orlanda, kde několik týdnů hráli. Později York s kapelou odjel zpět do Jacksonvillu, ale Charles zde zůstal. Zpočátku zde žil v bídě a nemohl sehnat žádné příležitosti, kde by mohl hrát; navíc se dozvěděl, že zemřel jeho otec. První úspěchy začal Charles zaznamenávat na jaře 1947; v té době rovněž začal psát aranžmá pro Joea Andersona. V létě však byla zase možnost sehnání práce horší a Charles se rozhodl, že se přestěhuje do Tampy. Zde si brzy sehnal dvě angažmá: hrál v jazzové kapele Charlieho Brantleyho a v countryovém souboru, ve kterém byl Charles jediným černochem, nazvaném The Florida Playboys. Ani v Tampě však dlouho nevydržel a v březnu 1948 spolu se svým kamarádem, kytaristou Gossiem D. McKeem, odjel do Seattlu.

V roce 1952 začínal s nahrávkami ve studiu, v roce 1954 pak nahrál další, kde spojil gospel se světským blues jako nový styl. S tím se rychle prosadil.

Během své kariéry se Ray setkával s úspěchy, a to dokonce i v období, které nebylo černochům nakloněno. V roce 1961 nahrál píseň Hit the Road Jack. V 60. letech ho dokonce jeho domovský stát Georgie zažaloval za zrušení koncertu před segregovaným publikem. Soud mu doživotně zakázal vystupování v Georgii. V roce 1979 se dočkal od Georgie veřejné omluvy a jeho verze Carmichaelovy písně Georgia on my Mind (původně z roku 1930) je od roku 1979 ve státě Georgie oficiální státní hymnou. Byl závislý na heroinu, v roce 1965 absolvoval odvykací léčbu a díky svému obrovskému odhodlaní a vnitřní síle se vypořádal ze závislosti bez metadonové substituce.

V roce 1960 získal své první čtyři ceny Grammy za album The Genius of Ray Charles. Koncertoval po celém světě. V roce 1982 a 1989 dokonce vystoupil v Československu v produkci agentury Pragokoncert.

Od roku 1981 má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. Roku 1982 byl uveden do Blues Hall of Fame a v roce 1986 pak jako jeden z prvních do Rock and Roll Hall of Fame. V roce 1998 získal cenu Polar Music Prize.

Americký hudební časopis Rolling Stone zařadil Charlese do několika svých žebříčků: na druhé místo v 100 nejlepších zpěváků všech dob, desáté v 100 největších umělců všech dob a několik jeho písní zařadil mezi 500 nejlepších písní všech dob.









Termíny