Black and White

Divadlo

Divadelní předplatné

 

Balet s podtitulem Labutí jezero pro 21. století představuje moderní pojetí klasického Čajkovského díla.

Black and White je příběh inspirovaný Labutím jezerem, ale zároveň choreografovou osobní zkušeností. Vychází z přesvědčení, že převyprávět klasické dílo v moderním kontextu není neuctivé, ale naopak cenné, hodnota díla zůstává nedotčena, mění se jen interpretace, neboť každá doba vyžaduje nový pohled.

Hlavní postavou baletu je Princ a nezastírám, že příběh je inspirován i mou vlastní životní zkušeností. Smrtelná choroba každým, i mým hrdinou, od prvního okamžiku otřese, zboří jeho jistoty, převrátí hodnoty, perspektivu, vnímání prostoru i času, zrelativizuje váhu slov. Poznat na vlastní kůži prostředí, kde lidé trpí a umírají, přestože tam lidské životy také zachraňují, je něco, co se dá těžko popsat. Každopádně je to zásah. Ani v této chvíli, přestože je to dávno a boj byl protentokrát vyhrán, nedokážu sám říci, jak hluboký. Nevím, jestli Smrt byla ještě daleko, nebo naopak příliš blízko. Tak jsme na tom ostatně všichni. Jedno vím ale jistě. Od té doby jsem někým jiným, tato zkušenost změnila můj život navždy..........Mário Radačovský


Novým pojetím chtěli tvůrci zaujmout i mladé publikum. Hudebně je dílo doprovázeno nepozměněnou partiturou Čajkovského z roku 1885. Odetta a Odilie sice hrají klíčovou roli, Radačovský se ale zaměřuje hlavně na Siegfrieda a jeho osobní dilema, volbu mezi bílou a černou.
Samotný název se odvíjí od souboje mezi barvami. „Černá nemusí být paradoxně tou zlou barvou. Prostředí, ve kterém mi zachraňovali život, bylo celé bílé, ale obsahovalo všudypřítomnou smrt. Černá je mnohem snáze předvídatelná,“ dodal Radačovský. Labuť zde není něco skutečně hmatatelného, ale spíše iluze či snění v těžkých chvílích. „Cítila jsem, že jsem něco dobrého v temných momentech,“ řekla představitelka bílé labutě Emilia Vuorio.
Světovou premiéru měl balet Black and White ve Spojených státech před třemi lety. Scénárista Marek Hollý doladil brněnské zpracování jednoduchým neonovým osvětlením a zrcadli na jevišti, v nichž publikum uvidí odraz tanečníků. Jednoduché, ale funkční kostýmy podtrhující krásu pohybu vytvořila bývalá baletka Patricia Barker.   Autor: Petr Iljič Čajkovskij   Divadlo: Národní divadlo Brno   Režie: Mário Radačovský   Délka představení: 115 minut s přestávkou








Termíny