Zapomenutá hrobka rodiny Dittrichů – Krásná Lípa

Dovolujeme si Vás pozval na výstavu fotografií Zapomenutá hrobka rodiny Dittrichů, která je k vidění v Krásné Lípě do konce léta. Na přelomu 19. a 20. století byla Krásná Lípa rozvinutým centrem textilního průmyslu. Rozvoj města významně podporoval krásnolipský průmyslník Carl Dittrich. Také tzv. nový hřbitov byl zřízen na pozemku, který v roce 1881 Carl Dittrich obci věnoval. K nejhonosnějším hrobkám patřilo v roce 1889 dokončené mauzoleum rodiny Dittrichových. Bylo umístěno jižně od "nového" hřbitova mimo jeho areál. Na výzdobě hrobky se podílel i krásnolipský malíř August Frindl. Jeho dílem byl cyklus nástěnných maleb, oltář, klekátka a vstupní brána do parku. Nedaleká malá stavba s vysokým komínem sloužila jako kotelna pro vytápění mauzolea. Autor fotografií: Kateřina Neumannová (NPÚ v Ústí nad Labem). Výstavu můžete shlédnout od 4. května 2015 ve všední dny od 8 do 17 hod. (do konce srpna) v Krásné Lípě, Masarykova 246/6 (budova radnice). Kontaktní osoba: Mgr. Lucie Hanková (MÚ Krásná Lípa), tel.: 774 930 300 Vznik nového hřbitova a stavba Dittrichovy hrobky V průběhu 70. let 19. stol. vyvstala naléhavá potřeba zvětšit kapacitně již nedostačující hřbitov rozkládající se v blízkosti farního kostela Máří Magdalény v Krásné Lípě. O tomto stavu se počalo jednat s biskupskou konzistoří a s knížecím patronátním úřadem v České Kamenici. Mělo dojít k odkoupení vhodných farních pozemků s podmínkou, že charakter odkoupené části hřbitova bude nadále katolický. Bohužel tento požadavek nemínilo krásnolipské obyvatelstvo akceptovat a tak vznik nové části hřbitova se vyřešil až roku 1881, kdy Carl Dittrich obci daroval pozemek o výměře 14,4 ha nacházející se u okresní silnice vedoucí k Doubici. Slavnostně byl nový hřbitov otevřen 1. října 1882. K nejhonosnějším hrobkám patřilo dnes již plně zdevastované mauzoleum továrníka Carla Dittricha. Bylo postaveno mimo hřbitovní areál roku 1888–89 podle plánů berlínského profesora Raschdorfa v neorenesančním stylu. Z cihel vyzděná centrální stavba s vnějším kamenným pláštěm je umístěna na kamenné terase vyrovnávající terén. Má půdorys řeckého kříže s půlválcovou apsidou na jižní straně a kromě severního průčelí po celém obvodu lemuje budovu široký předsazený sokl. Zastřešení tvořil průnik dvou sedlových střech, dnes dochovaných v torzálním stavu. Vitráže pocházely z ateliéru Chr. W. Anemüllera z Drážďan. Vnitřní výzdobou hřbitovní kaple byl pověřen A. Frind, který se návrhem nástěnných maleb zabýval tři roky a z tohoto důvodu také podnikl roku 1888 studijní cestu k Rýnu, do Belgie a Holandska. Výzdobu hrobky se snažil pojmout v celkové kompozici. Na stěnách byl vyobrazen ikonografický cyklus, který A. Frind nazval "Der Gang durchs Leben" (Cesta životem), skládající se z jednotlivých úseků života člověka – Dětství, Dění a činnost v rodném domě, Cesta do školy, Odchod z rodného domu, Založení vlastního obchodu, Zásnuby, Sňatek, Dobročinná činnost, Úmrtí v rodině a Vzpomínka na mrtvého. Figurální výmalba interiéru se v důsledku zatékání dochovala bohužel pouze torzálně v apsidě. Dle studií malíře A. Frinda byl do mauzolea zhotoven oltář, klekátka, bohatě kovaná mříž, osvětlení v hrobní kapli, též i vstupní brána do parku. Přístup do krypty umožňuje levotočité kamenné schodiště umístěné za oltářní menzou, které je obložené glazovanými cihlami. Prostoru dominuje mohutný sarkofág. Na jeho zhotovení použil šluknovský kameník Viktor Schleicher černo-zeleného diabasu vytěženého v dole v Mikulášovicích. Celková váha sarkofágu činí 15 tun. Stěny jsou pokryty drobnou skleněnou modrozlatou mozaikou. V centrální části převažuje zlatá barva, pouze niky jsou modré se zlatými vzory. Ve cviklech klenby centrální části jsou v modré a bílé barvě zobrazeny postavy andělů. Kromě kruhového otvoru v klenbě osvětlovalo kryptu šest elektrických světel. K mauzoleu patří malá kotelna vzdálená asi 25 metrů západně, díky níž bylo možné mauzoleum vytápět. Systém vytápění fungoval na principu, při němž bylo teplo z kotelny vedeno k dvojicím radiátorů umístěným na východním a západním rameni krypty. Sem byl přívodním potrubím, které začíná v jižní nice krypty a vyúsťuje v jižní stěně terasy, nasáván čerstvý vzduch. Ten se zde ohříval a následně byl odváděn kruhovým otvorem v klenbě, čímž docházelo i k temperování nadzemní části stavby. K přihřívání interiéru přízemí sloužil i rozvod tepla ukrytý v soklu na východní a západní stěně. Potrubí bylo v této části opatřeno regulačním zařízením. Vyspělost stavby po technické stránce podtrhuje i anglický dvorek, který zajišťuje odvětrávání vlhkosti při základech budovy. Krátce po zprovoznění místní elektrárny na stejnosměrný proud (roku 1894) byla elektrifikována i hrobka. Mauzoleum rodiny Dittrich nelze po technické a umělecké stránce srovnávat s žádnou stavbou tohoto typu v České republice. Autor architektonického návrhu Julius Carl Raschdorff patřil v době zpracování projektu k předním německým architektům. Pro vysokou technickou úroveň stavby i pro její vysokou výtvarnou hodnotu interiérů Ministerstvo kultury rozhodlo 27. listopadu 2006 vyhlásit hrobku rodiny Dittrich s přilehlou kotelnou za nemovitou kulturní památku (rej. č. 102404).









Termíny