Komorní večery v Zrcadlové kapli

Hudba, Vážná hudba
Vrcholem jarní části nového komorního cyklu Karla Košárka v magickém prostředí Zrcadlové kapli Klementina bude večer ve francouzském stylu v podání neobvyklého tria:
Karel Košárek, klavír
Vilém Veverka, hoboj
Mor Biron, fagot (člen Berlínské filharmonie)
Jako speciální host večera vystoupí i fenomenální Soňa Červená.

Program :
jako host vystoupí i fenomenální Soňa Červená.

Jean Francaix - Trio pro hoboj, fagot a klavír
Adagio, Allegro moderato
Scherzo
Andante
Finale

Erik Satie - Sporty a jiné kratochvíle (Sports et divertissements)
(překlad z francouzského originálu Soňa Červená)
Houpačka / Lov / Italská komedie /Probuzení nevěsty / Hra na slepou bábu / Rybaření / Na plachetnici / Koupání v moři / Karneval / Golf / Dostihy / Kočka v koutě / Piknik / Horská dráha / Tango / Sáňkování / Flirt / Ohňostroj / Tenis

--------přestávka---------

Camille Saint-Saëns - Sonáta pro hoboj a klavír op.166
Andantino
Allegretto
Molto allegro

Thomas Daniel Schlee - Aulodie opus 34 / I
pro hoboj sólo (1994)

Francis Poulenc - Trio pro hoboj, fagot a klavír
Lento, Presto
Andante con moto
Rondo: Trés vif

BIOGRAFIE

VILÉM VEVERKA

Vilém Veverka je jedním z nejrespektovanějších českých hobojistů. Absolvoval Pražskou konzervatoř (F. X. Thuri) a Akademii múzických umění v Praze (Liběna Séquardtová), navštěvoval kurzy významného francouzského hobojisty Jeana-Louise Capezzaliho. Zásadní impuls v jeho uměleckém rozvoji však přineslo účinkování v Gustav Mahler Jugendorchester a následné studium u předního německého hobojisty Dominika Wollenwebera na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně. Na své studium v Berlíně navázal dvouletým účinkováním v Berlínské filharmonii (Karajan-Stiftung), kde opakovaně spolupracoval s dirigenty jako Simon Rattle, Bernard Haitink, Claudio Abbado, Pierre Boulez a dalšími. Další podněty mu poskytli špičkoví zahraniční hobojisté, Albrecht Mayer, Hansjörg Schellenberger, Maurice Bourgue či Heinz Holliger. Nastoupená cesta vyvrcholila triumfem v jedné z nejprestižnějších hobojových soutěží organizované nadací Sony Music Foundation v Tokiu (2003). V roce 2004 Vilém sólově debutoval na festivalu Concentus Moraviae, v roce 2006 na Pražském jaru a o rok později s Ostravskou bandou v newyorské Carnegie Hall. Během několika let vystoupil jako sólista s řadou předních domácích i zahraničních orchestrů (PKF – Prague Philharmonia, FOK, Slovenská Filharmonie, Filharmonie Brno, SOČR, Tokyo Philharmonic, Vancouver Symphony, Bayerisches Kammerorchester, Münchener Kammerorchester, Capella Istropolitana či Dohnányi Orchestra Budafok atd.). V posledních letech se prosazuje i na významných západoevropských festivalech. Zásadní význam mělo v tomto směru jeho účinkování na festivalu Rheingau (2010), kde v Koncertu pro hoboj Richarda Strausse zastoupil Albrechta Mayera.
Nahrál a v českých premiérách provedl řadu nejnáročnějších skladeb druhé poloviny 20. století (Bennett, Berio, Britten, Carter, Martin, Rihm, Schnittke, Yun, Zimmermann) včetně koncertu Marka Kopelenta A Few Minutes with an Oboist (Jakub Hrůša, Ensemble 21; Radisoservis, 2012). Je sólistou Filharmonie Brno, zakládajícím členem souboru PhilHarmonia Octet Prague a oficiálním hráčem francouzské firmy Buffet Crampon.
Pro společnost Supraphon realizoval debutové CD Risonanza (spolu s Kateřinou Englichovou a Ivo Kahánkem), na které zařadil stěžejní díla české hobojové literatury (J. Hanuš, P. Haas, P.Eben). Vysoce ceněna je rovněž jeho nahrávka Koncertu pro hoboj a orchestr Bohuslava Martinů (Komorní Filharmonie Pardubice, Marko Ivanovič; Arco Diva, 2009). Věnuje se současně interpretaci hudby období baroka. Mimořádným úkolem bylo nahrání cyklu Dvanácti fantazií pro hoboj sólo Georga Philippa Telemann (Supraphon, 2012). Také v roce 2015 pro Supraphon nahrál (vydání podzim 2015), společně s „Ensemble 18+“ sólovou desku barokních koncertů koncertů pro hoboj a smyčce (Bach, Vivaldi, Telemann). Komplexnost Viléma Veverky v tomto ohledu podtrhuje kompletní nastudování Sonát J. D. Zelenky, které provedl souborně spolu se členy Berlínské Filharmonie.

Mor Biron

Mor Biron začal s hrou na violoncello a basovou flétnu, následně se zaměřil na fagot. Studoval na jeruzalemské Hudební akademii, kde byli jeho profesory Gad Lederman a Maurizio Paez. Ve studiích pokračoval od roku 2004 na „Hoschule für Musik Hanns Eisler Berlin“ u Klause Thunemanna a Volkera Tessman. V letech 2004-2006 studoval na orchestrální akademii při Berlínské Filharmonii. Od roku 2007 je je fagotistou tohoto prestižního tělesa. Mor Biron sbíral zkušenosti v nejrůznějších orchestrech, mezi které patří Gustav Mahler Jugend Orchester, Jerusalem Camerata a Konzerthaus Orchester Berlin. Je sólistou proslulého tělesa Daniela Barenboima – West-Eastern Divan Orchestra. Vystupuje rovněž jako komorní hráč, např. s Philharmonic Octet Berlin nebo Berlin Philharmonic Winds. Od roku 2014 vystupuje jako sólista s cembalistkou Barbarou M. Willi.

Karel Košárek

Karel Košárek vystudoval konzervatoř v Kroměříži a Akademii múzických umění v Praze. Svá studia zakončil v USA (SMU Dallas), kde získal diplom Artist Certificate a titul Master in Music. Karel Košárek obdržel ceny na mnoha mezinárodních soutěžích, je laureátem soutěže Walter Naumburg v New Yorku (1997).
Recitály v uplynulých sezónách v New Yorku, Dallasu, Palm Beach, Calgary, Tel Avivu, Petrohradu a Bangkoku, stejně jako koncertní vystoupení v Evropě a Japonsku dokumentují jeho mezinárodní umělecké aktivity. Vystupoval rovněž na mezinárodních hudebních festivalech a spolupracoval s předními orchestry, mezi které patří Česká filharmonie, Pražská komorní filharmonie, Symfonický orchestr FOK, Nagoya Philharmonic Orchestra, St. Petersburg Chamber Orchestra, Sinfonietta Cracovia.
Nahrává pro významné nahrávací společnosti, mj. Supraphon, Hyperion, Etcetera a Naxos. V roce 2005 nahrál spolu s uznávaným českým barytonistou Romanem Janálem CD Cigánské melodie – písňový recitál pro Supraphon. Ve spolupráci s houslistou Bohuslavem Matouškem a Českou filharmonií řízenou Christopherem Hogwoodem nahrál CD s koncertantními skladbami Bohuslava Martinů (vydal Hyperion v únoru 2008). Jeho nejnovějšími nahrávkami jsou sólový recitál z klavírních skladeb B. Martinů pro Supraphon, ( CD obsahuje několik skladeb nahraných ve světové premiéře, vyšlo v únoru 2008) a Koncerty pro klavír a orchestr F.X.Duška s Pražským komorním orchestrem ( Etcetera records. 2008).
V roce 2009 měl recitál v cyklu Světová klavírní tvorba, doprovázel Magdalenu Koženou v USA ( New York, Washington, Atlanta, San Francisco). V květnu 2010 provedl se Škampovým kvartetem na Pražském jaru Šostakovičovův Klavírní kvintet g-moll a vystoupil na festivalu Janáčkův máj v Ostravě. V lednu 2011 hrál 3. klavírní koncert d-moll S. Rachmaninova se Symfonickým orchestrem FOK za řízení Zdeňka Mácala. V sezóně 2011-12 se mj. představil jako sólista na abonentních koncertech České filharmonie /klavírní koncert B.Brittena/, Moravské filharmonie Olomouc /Gershwin, Bernstein/, Orchestru Litevské národní opery. S Pražskou komorní filharmonií vystoupil na festivalu Janáčkův máj /J.Francaix/ a s Brněnskou filharmonií na Festivalu Špilberk /Gershwin/. V září 2012 na festivalu Musica Holešov provedl s Pražskou komorní filharmonií premiéru klavírního koncertu Aleše Březiny „Falling Leaves“. V sezóně 2013-14 vystoupí mj. na festivalu Resonanzen ve švýcarském Sv.Mořici a s Baborák Ensemble na Pražském jaru. Karel Košárek je i dramaturgem mezinárodního hudebního festivalu Musica Holešov.

Soňa Červená

Narodila se a studovala v Praze, do prvního operního angažmá nastoupila v Brně. Od roku 1954 hostovala na scéně Stavovského divadla. Účinkovala však také v činoherních a muzikálových představeních, zejména v Divadle Voskovce a Wericha, s Janem Werichem ve slavné inscenaci muzikálu Divotvorný hrnec.
V roce 1958 přijala Soňa Červená angažmá v Berlíně. Současně hostovala v desítkách dalších rolí po celé západní Evropě, od Barcelony a Milána, přes Paříž a Vídeň až po Amsterdam a Glyndebourne, v Americe pak od Los Angeles po Chicago.
Po dovršení 2025 vystoupení ve 112 operních rolích se rozhodla operní scénu opustit. Před nabídkou profesury operního herectví v Tokiu však dala přednost pozvání do renomovaného činoherního divadla Thalia v Hamburku, kde začala spolupracovat s režisérem Robertem Wilsonem a hudebníky Tomem Waitsem a Lou Reedem. V tomto novém angažmá vystoupila také v New Yorku, Hongkongu a Rio de Janeiro.
Do České republiky se vrátila na jeviště Národního divadla v symbolické pantomimické roli Osudu ve Wilsonově inscenaci Janáčkovy opery Osud (2002). Dále se zde představila ve světové premiéře opery Slzy Alexandra Velikého (2007), ztvárnila ústřední roli ve světové premiéře opery-procesu A. Březiny a J. Nekvasila Zítra se bude.... (2008) a roli Emilie Marty v Čapkově Věci Makropulos v režii Roberta Wilsona (2010).








Termíny