A4 Magie Bohuslava Martinů

Kompozičně nejodvážnější dílo Bohuslava Martinů „Inkantace“ v podání Ivo Kahánka. Orchestr pod vedením Kaspara Zehndera odehraje také Korngoldovo Mnoho povyků pro nic a Zemlinského Malou mořskou vílu.

Erich Wolfgang Korngold
Mnoho povyku pro nic, suita pro orchestr op. 11
Bohuslav Martinů
Inkantace. Koncert pro klavír a orchestr č. 4 H 358
Alexander Zemlinsky
Malá mořská víla, fantazie ve třech větách pro velký orchestr

Brněnský skladatel židovského původu Erich Wolfgang Korngold, který na poslední chvíli, stejně jako Martinů, utekl před nacistickým režimem do Ameriky, je považován za jednoho ze zakladatelů filmové hudby. Skladatel Gustav Mahler jej označil za hudebního génia (v pouhých devíti letech!) a doporučil jej ke studiu kompozice Alexanderu Zemlinskému. V jedenácti letech napsal Korngold baletní pantomimu Der Schneemann (Sněhulák), která byla s úžasným ohlasem uvedena ve Vídeňské dvorní opeře. Mladým skladatelem byli ohromeni Strauss, Puccini či Sibelius. Za války se Korngold poprvé setkal se scénickou hudbou pro činoherní divadlo, ze které později vyrůstala jeho kariéra filmového skladatele. Vytvořil mistrovské symfonické partitury pro téměř 20 filmů. Hudba k divadelní hře Mnoho povyku pro nic vznikla na objednávku Maxe Reinhardta, Korngold z ní část vyňal a vytvořil pětivětou suitu, která se uvádí samostatně na koncertních pódiích.
Martinů Klavírní koncert č. 4 „Inkantace“ je ze všech pěti skladatelových klavírních koncertů kompozičně nejodvážnější. Jeho záhadný název se dá přeložit jako „magické zaříkávání“. A záhadná a magická je celá dvouvětá skladba, kterou spíše než za klavírní koncert můžeme považovat za symfonii s klavírem. Skladatel později ve skice k programu uvedl: „V Inkantacích zkouším napsat symfonii pro sólový klavír a orchestr a prolomit tradiční formu klavírního koncertu, abych se dostal z geometrické, statické formy, jež nedovoluje fantazii svobodně se rozvíjet.“ Ivo Kahánek je v současnosti bez nadsázky nejžádanějším interpretem tohoto díla.
Orchestrální pohádkou Malá mořská víla chtěl Alexander Zemlinsky, Korngoldův učitel, překonat zklamání ze vztahu s Almou Schindler, která se nakonec provdala za Gustava Mahlera. V Malé mořské víle rozehrál autor celý obrovský orchestrální aparát do žhnoucích barev. Na rozsáhlé kompozici byla patrná autorova zkušenost s divadelním orchestrem. Celý kolos drží dokonale pohromadě a posluchač je často zahlcen jak hřměním celého orchestru, tak emocionálně vypjatými až opojnými pasážemi svědčícími o bohatém vnitřním světě tohoto vnějškově nenápadného tvůrce.