Dřevo ve světě našich předků

Výstava
Hmotná kultura Těšínska byla odjakživa spojena se zpracováním dřeva. Rozsáhlé lesní porosty, bohaté na různorodé dřeviny, vytvářely předpoklad k rozvíjení všech způsobů dřevařské rukodělné práce. Dům, hospodářská stavení, ohrady, nábytek, domácí nářadí, dopravní prostředky – to byl v pravém slova smyslu dřevěný svět. V tradiční rukodělné výrobě se používalo téměř všech druhů dřevin, lesních i ovocných. Z měkkých a polotvrdých dřev to byly hlavně smrk, jedle, borovice, modřín, lípa, topol a osika, z tvrdých pak buk, dub, jasan, javor, třešeň, hruška, švestka a ořech. Dřevo se řezalo, štípalo, stahovalo z lesa, plavilo po řece. Z hlediska technologie můžeme tradiční dřevařskou výrobu rozlišit na čtyři základní, uvnitř ještě diferencované, skupiny: práce z bloku, práce z podélně děleného bloku, práce z rámu, složité dřevařské konstrukce. K práci z bloku zahrnujeme předměty vyrobené z jednoho kusu kořene, kmene nebo větve, tato technologie je nejstarší a nejjednodušší. Jiné dřevařské práce jsou mnohem složitější a náročnější, proto se také v dřevovýrobě vyvíjely různé specializace. První, kdo se dřevem zabývali, byli dřevorubci, kteří kromě kácení stromů dělali také primitivní kadlubové zásobnice z kmenů stromů. Dělení dřeva probíhá příčně nebo podélně – rozštěpem. Štípané dřevo bylo materiálem pro kolaře, bednáře a soustružníky. Složitější dřevařskou techniku používali tesaři a truhláři, jejichž základním technickým předpokladem byl rám. Sekerníci se pak zabývali výrobou








Termíny