Pavel Mrkus - Observatory

Pavel Mrkus
Narozen: 28. 3. 1970, Mělník

Studia

1985–1988 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Kamenický Šenov
1989–1995 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha
1991  Polytechnic University, Stoke on Trent, Velká Británie
1998–1999 Institut ekumenických studií,
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Pavel Mrkus (1970) je výtvarný umělec, absolvoval u prof. Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v roce 1995.  Následné studium religionistiky spolu se čtyřletým působením v Japonsku do jeho tvorby vneslo unikátní mix kulturních paradigmat. Ve své práci používá zejména video, zvuk a počítačovou animaci. Po účasti na Benátském bienále v roce 2003 byl prezentován na řadě mezinárodních výstav v zahraničí. Za výstavu Next Planet v brněnském Domě pánů z Kunštátu byl časopisem Art&Antiques vyhlášen Osobností roku 2012.

Společně s Danielem Hanzlíkem založil ateliér Time-Based Media na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde od roku 2015 působí jako děkan.

Videoinstalace Observatory, vytvořená pro olomouckou Galerii Caesar, je sestavena ze tří videoprojekcí. Ty jsou vytvořeny technikou počítačového modelování a animací sekvencí pohledů na planety Merkur, Venuši a Mars, inspirovaných známými záběry ze současných kosmických výzkumů. Divák se ocitá uprostřed prostoru podobajícímu se fiktivní vědecké observatoři, avšak vypočtená data ani metody zkoumání mu nejsou odhaleny.

Spolu se zdokonalováním technologií jsme nuceni stále přehodnocovat dosavadní poznatky a představy o vesmíru. Planety Merkur, Venuše a Mars však kromě svých fyzikálních parametrů nesou bohaté významy spojené s prameny civilizací, ve středoevropském prostoru pak zejména s řeckou a římskou mytologií.

Merkur (v řecké tradici jako Hermés) oběhne Slunce za necelých 88 dnů, proto si zřejmě svou rychlostí vysloužil titul posla bohů, boha obchodu, ochránce cest a poutníků, ale i zlodějů. Jednou z mnoha jeho funkcí bylo mimo jiné i provázení duší do podsvětí.

Hustá atmosféra Venuše je plná elektrických výbojů, její vulkanicky aktivní povrch tvoří čedičová láva a vyvřeliny sulfidu železnatého. V římských mytologiích nese mnoho významů, k nejzobrazovanějším z nich patří půvab, krása a vnady. Její pojmenování se u Řeků lišilo podle toho, kdy ji pozorovali, ráno – Fósforos, nebo večer – Hesperos. Nakonec došlo k jejímu ztotožnění s bohyní lásky Afrodité.

Mars dostal jméno podle římského boha války (řecký Areus), jeho červená barva, způsobená vysokým obsahem oxidu železitého v prachu pokrývajícím jeho povrch, byla pozorovatelná pouhým okem již starověkými učenci. Současné výzkumy potvrzují domněnky o dávném masivním utváření jeho terénu vodou, jejíž zbytky jsou patrně součástí permafrostu tzv. bílých polárních čepiček. Jako mužský symbol se staví do protipólu k ženské Venuši.

Přestože na všech těchto planetách nebyl zatím prokázán aktivní život, poslední výzkumy naznačují, že prostředí k životu podobná jako na Zemi tam před miliardami let mohla existovat. Současné dystopické vize o terraformaci, kolonizaci či exploataci těchto planet, jsouce jakkoliv hájeny energií technologického pokroku, kladou jednu zásadní otázku: Za jak dlouho čeká podobný vývoj Zemi?