Lenka Vítková - Dvě planety se mi v mysli zvětšují

Výstava
Malířka Lenka Vítková nechce fixovat tvary na svých obrazech doslovností, v jejích malbách je vždy hodně nedořečeného (stejně jako v básnickém textu, který také spoléhá na vzájemné vazby svých prvků a imaginaci čtenáře a který je Lenčiným dalším vyjadřovacím prostředkem). S tvary na jejích plátnech se můžeme konfrontovat dvojím způsobem: jako symboly (respektive ikony) můžou být tím nebo oním podle momentálního zaostření diváků, připomínají něco obyčejného a známého, ale jejich význam nám při snaze o jednoznačnou interpretaci vždycky vyklouzne těsně před uchopením; zároveň jsou samostatnými objekty (kdy malířský tvar není přepisem neumělecké reality, ale její rovnocennou částí). Vnímání Lenčiných maleb připomíná proměnlivost snu; tvary se opakují a zase vracejí (vypůjčeno z Lenčina textu pro nedávnou výstavu Refrén v galerii SVIT), můžeme sledovat jejich aktuální kontinuitu, která se ale při snaze redukovat ji na konkrétně formulovaný lineární význam rozmlží a promění v něco jiného. Pozadí malířčiných obrazů je často jakési monochromní, temperamentně hnětené těsto barvy, z něhož respektovaná imaginace vyvrhne bdělé zážitky po svém. Jiná, vývojově starší, je věcná poloha Lenčiny malby, kdy namalované objekty nejsou malířským přepisem, ale plnohodnotnou paralelou svých "skutečných" hmotných protějšků, zároveň symbolem a zároveň předmětem rovnocenným předmětům běžné hmotné reality, jako např. série Šaty.








Termíny