MAČ - Chris Hannan

Volný čas
Ktyrkl Bývaly časy, kdy nás tu bylo víc. Kdysi dávno byste v nejhlubší části jezera našli celé tři rodiny mořských dinosaurů, všechny s rodokmenem táhnoucím se až k počátku věků. Váženost rodin se měřila podle slepoty (čím méně jste toho viděli, tím větší úcty jste požívali) a třeba taková moje matka byla slepá jako krtek. Ale od těch dob uplynulo už hezkých pár století. Pamatuji si, že jsem se matky jednou zeptal, proč tu vlastně jsme. Odpověděla, že pokud jí je známo, žádný konkrétní účel nemáme, ale že až trochu vyrostu, možná zjistím, že mi v životě chybí ktyrkl. „Co to je?“ zeptal jsem se. Matka na mě jen slepě pohlédla a odpověděla, že to časem zjistím. Když zemřela, uvědomil jsem si, že jsem v jezeře zůstal sám. Začal jsem prohledávat nekonečné černé hlubiny, aniž bych věděl, co vlastně hledám; a dělám to dodnes. Jednou za čas zamířím nahoru ke světlu, pomalu, trhaně a opatrně, jako když vynášejí na hladinu lodní vrak, a pokaždé pak zčeřím hlavou vodní hladinu a v hrůzné panice – jako by mě to mělo spasit – křičím jakési slovo ve vymírající řeči mořských dinosaurů, slovo, kterému vlastně ani já sám pořádně nerozumím.








Termíny