MAČ - Zoe Strachan

Volný čas
Lochneska v jezeře To, co vám teď budu vyprávět, se mi kdysi opravdu stalo. Občas učím v ateliéru tvůrčího psaní, který se nalézá nedaleko jezera Loch Ness. Z nádraží v Inverness mě tam vozí taxík, protože se musím dostat až k přestavěnému statku ležícímu vysoko nad jezerem. Cesta trvá asi půl hodiny. Jednou mi řidič, co mě zrovna vezl, vyprávěl o nějaké své kamarádce, která prý viděla lochnesku. A vy jste jí to věřil? zeptala jsem se. Řidič pokrčil rameny a chvíli upřeně sledoval cestu před sebou. Vždycky to bylo takové praktické děvče, řekl pak. Nebyl to ten typ, co by viděl věci, co neexistují. Takže kdo ví. Přikývla jsem. Taky jsem jednou potkala člověka, který si myslel, že lochnesku viděl. Přišel mi úplně normální – jediné, co o tom vlastně řekl, bylo to, že viděl něco, co si nedokázal jinak vysvětlit. Od té doby ale trávil sledováním tmavé hladiny opravdu hodně času. A jak to s tou vaší kamarádkou nakonec dopadlo? zeptala jsem se řidiče. No, odpověděl, vlastně jí to zničilo život. Nahlásila to na policii, a pak o ní napsali v novinách a byla i v televizi. Všichni si mysleli, že je blázen. Nemohla vůbec sehnat práci. Znovu jsem přikývla. Jsou věci, které nikdy nepochopíme, a ti, kteří vidí nemožné, nám budou vždy připadat trochu zvláštní.








Termíny