DER RE:IGEN/REJ

Hudba
Není to lehká komedie o svádění, spíše intimní portrét cirkulace kapitalistické zbožní produkce v soukromé oblasti měšťanské společnosti, v sexuální sféře. „Je to Vaše nejlepší práce,“ chválil Hugo von Hofmannsthal odvážný sled scén svého přítele. Básník a lékař Arthur Schnitzler, kterého Sigmund Freud kdysi označil za zvláštní druh dvojníka, diagnostikoval obscénně patriarchální zákon existence oné společnosti právě tam, kde - doslova řečeno - dospěla k vyjádření „nejztělesněněji“. Deset dialogů obsahovalo – a opět to lze chápat doslova – deset aktů, naznačených pouze pomlčkami. Hra vyvolala jeden z nejopravdovějších divadelních skandálů 20. století a vedla roku 1921 k neslavně proslulému procesu. Znechucen pseudomoralistickými a bigotními útoky na svou osobu Schnitzler nařídil, že se hra smí na jevišti znovu objevit teprve padesát let po jeho smrti. Vídeňský dramatik tušil, že až „ten kus někdo po stu letech vyhrabe, objasní to charakteristickým způsobem část naší kultury“. Tak dlouho nehodlali rakouský skladatel Bernhard Lang a jeho libretista Michael Sturminger, ani režisér a intendant festivalu ve Schwetzingenu Georges Delnon čekat. V Langových kompozicích, které se dají stěží žánrově zařadit, hraje velkou roli formotvorný princip opakování v neustálých transformacích. Jeho divadlo opakování přitom naznačuje jakousi formu kritiky. V Reigen člení Bernhard Lang repetitivní a neustále váznoucí monotonii Schnitzlerových erotických aktů kongeniálně sobě vlastními hudebními p








Termíny