Jiří Sopko – Jiří Středa

Výstava
Malířské dílo Jiřího Sopka (1942) a sochy Jiřího Středy (1956) spojují různé okolnosti: figurální námět, existenciální symbolika a zejména barva. V rámci dejin českého umění je Sopko zařazen do kontextu Nové figurace a v rámci ní do grotesky. Základním výtvarným jazykem je pro něho barva. Jiří Středa je zástupcem mladší generace. Rozvíjí klasickou postavu v návaznosti na Aristida Maillola, poučený egyptským sochařstvím stejně jako minimalistickými tendenciami bezpředmětného umění. Sousedství těchto dvou děl poukazuje na hluboké vzájemné vazby. Prolíná se tu grotesknost s klasičností. Koloristické cítění se neuplatňuje jen v obrazech a akvarelech, ale stejně tak provází plastičnost sochy. A lidská postava je tady i tam alegorií křehkého a zároveň bolestného poznávání světa.








Termíny