Ďábel

Film, Horor
Když nejede výtah v mrakodrapu, je to nepříjemné. Když jste zrovna uvnitř té plechové krabice, je to peklo. A když je v ní s vámi někdo, kdo vám usiluje o život, je to horor. Slavný hororový tvůrce M. Night Shyamalan (Šestý smysl, Vesnice) se pustil do produkce ambiciózního projektu série thrillerů podle vlastních povídek, které se budou zaštiťovat značkou The Night Chronicles. Film Ďábel je prvním z nich. Obyčejné ráno naprosto všedního dne. Pět lidí, kteří se navzájem neznají, nastoupí do téhož výtahu, ten se rozjede a nečekaně zastaví mezi patry. Zprvu poklidná atmosféra začne s přibývajícími minutami houstnout. „Když jedete ve výtahu, většinou si spolucestující neprohlížíte. Jenže když se v takhle malém a uzavřeném prostoru zaseknete na delší dobu, nevyhnutelně dospějete k otázce „Co jsou zač ti, co tu uvízli se mnou?“ A když se pak začnou dít nepříjemné věci, najednou vidíte ve zprvu mírumilovných obličejích spolucestujících hrozbu a nebezpečí,“ říká Shyamalan. Co se zpočátku zdá být jen marginálním technickým problémem, se mění v nevysvětlitelnou záhadu, s níž si nedokážou poradit ani technici ze správy budovy, přivolaní hasiči a policisté. Detektiva Bowdena (Chris Messina) sem původně přivedla jedna podivná sebevražda, jenže záhy bude mít na starost mnohem větší případ. Lidé ve výtahu totiž postupně začnou umírat. Tím se sice zároveň zužuje seznam podezřelých, jenže ukažte prstem na vraha, když před každou smrtí záhadně vypadne světlo, takže záznamy bezpečnostní kamery ze stropu zdviže jsou k ničemu? V Bowdenovi navíc sílí podezření, že tu pětici nepřivedla do téhož výtahu náhoda, ale rafinovaný plán, jehož součástí je i on sám. Shyamalan se v tomto případě rozhodl spokojit se pouze s rolí producenta a najít mladé, perspektivní tvůrce, kteří by jeho námět proměnili ve film. Nalezl je ve scenáristovi Brianu Nelsonovi (V pasti, Třicet dní dlouhá noc) a režisérsko-sourozenecké dvojce Johnu Ericu a Drewovi Dowdleovi (Karanténa). Prvního zvolil proto, že dokázal z jediné věty vykouzlit propracovaný scénář, a bratry kvůli schopnosti vyděsit diváka prakticky v každém záběru. „Jako režisér jsem zvyklý být na všechna rozhodnutí sám,“ říká Shyamalan. „Tohle byla mnohem větší zábava, protože se mohla zodpovědnost za film rozložit na víc lidí,“ dodává. Z jejich „zábavného“ filmu ovšem dost mrazí. A taky se asi začnete bát jezdit ve výtahu.








Termíny