Nová výstava na zámku Březnice: František Josef I. – Viribus Unitis

Volný čas

Sezónní výstava (3.5.–31.10.2013) - dobové mobilie, tiskoviny, obrazy, pohlednice a jiné památky na mocnářovo panování. Vernisáž proběhne v pátek 3.5.2013 v 18 hodin.


Výstava je věnovaná osobnosti Františka Josefa I císaře rakouského, krále českého a uherského, markraběte moravského. Uvidíte zde exponáty ze soukromé sbírky, zobrazující císaře Františka Josefa I. na různých dobových užitných i dekorativních předmětech.

Přenesete se do doby Vašich pradědečků a prababiček, kdy život nebyl úplně jednoduchý, ale měl svůj řád, poklidně si plynul, lidé nikam nespěchali a dovedli se radovat i z maličkostí, jelikož skromnost byla ctností.

František Josef I., jeden z nejvýznamnějších a přitom nejméně osobitých vládnoucích monarchů 19. století, vládl rekordních 68 let. V jeho říši došlo k převratným společenským a dějinným proměnám – zániku feudalismu a nastolení kapitalismu, dovršení průmyslové revoluce a nástupu vědecko-technické revoluce, novému uspořádání monarchie, k radikalizaci dělnictva, k rozpoutání 1. světové války. Výrazné změny prodělaly i mocenské vztahy v Evropě. František Josef I. sice vládl v době převratných změn, avšak svou výchovou a duchovním založením patřil století předcházejícímu. Byl přesvědčen, že panovník "svým národům" vládne "z boží vůle".

Nechuť císaře k novotám rostla s přibývajícími léty. A je snad charakteristické, že nechtěl používat automobilu a odmítal telefon i další technické vymoženosti doby. V mládí se jako panovník cítil být i vojevůdcem, jako "nejvyšší vojenský pán" chodil, až na několik výjimek, v uniformě.

František Josef I. měl silně vyvinutý smysl pro povinnost a panovnickému poslání podřídil celý svůj život. Stal se pracovním strojem, který podle přísně vypracovaného režimu přijímal hodnostáře i úředníky a pečlivě, s byrokratickou přesností, vyřizoval úřední spisy. Přísně dbal na dodržování všech předepsaných forem života u dvora. Měl smysl pro detail a vynikal skvělou pamětí. Neměl mnoho zálib, až na jednu a tou byl lov. Jezdil často lovit do svého revíru v Gödölö v Maďarsku a do Alp na kamzíky. Každý den vstával v půl čtvrté ráno a byl buzen svým věrným sluhou Ketrlem slovy: „Kladu se k nohám vašemu Veličenstvu a přeji dobré jitro.“

Jako mladý panovník nebyl v Čechách oblíben a veřejnost i politici mu to při návštěvách v Praze v roce 1858 a 1868 dali zřetelně najevo. Jako stařičký mocnář, ztělesňující desetiletí poměrně stabilního vývoje, byl již veřejností přijímán vlídněji. Když v roce 1901 slavnostně otevíral v Praze nový most (dnes Legií), byla zveřejněna fotografie, na níž se svým průvodem kráčí po novém mostě, s doprovodným titulkem – "Procházka na mostě". Z tohoto záběru vznikla v Čechách rozšířená přezdívka císaře – "starý Procházka". Pravda je ale trochu jiná. Před příchodem nebo příjezdem císaře na určité místo bylo nutné upozornit obyvatelstvo, že se blíží panovník. Tuto funkci tzv. hlásného vykonával u dvora jakýsi Prohazska. A jakmile byla tato osoba spatřena, přítomní volali: "Procházka už jde" a bylo jasné, že se co nevidět objeví císař. Tak se začalo říkat císaři "starý Procházka".

Kontakt
  • Ing. Robert Barták, vedoucí správy st. zámku v Březnici, tel.: 602 478 498, 318 682 179, e-mail: breznice@stc.npu.cz

www.zamek-breznice.cz

 









Termíny