České moderní umění 1. poloviny 20. století

Výstava
Nejživější část galerijní sbírky představuje v ostravské galerii kolekce moderního a současného umění. Moderní umění zrušilo uzavřenost systému vnímání a hodnocení uměleckého díla, jak ho známe z vývojových fází od starověku až po konec XIX. století. Úkolem konstruktérů moderní sbírky je tedy především nalézání vzájemných vztahů mezi jedinečnými přínosy jednotlivých vynikajících a typických představitelů českého umění a překonáváním časové podmíněnosti postojů dobové umělecké kritiky. Kontinuita této práce nutí galerijní pracovníky vyrovnat se všemi zvláštnostmi, vybočeními, záměrnými návraty a citacemi, agresivitou až arogancí moderního a postmoderního uměleckého výrazu, s projevy nekonformnosti některých uměleckých osobností. Dotváření soudobých sbírkových kolekcí nesmí postrádat racionální jádro, umožňující mapování myšlenkových souvislostí i kritéria jejich hodnocení. V tom mimo jiné spatřujeme společenský smysl i vážnost práce státních sbírkových institucí. Sbírka českého moderního umění navazuje plynule na kolekci 19. století. Generaci 90. let střídá zakladatelská generace české moderny v čele s umělci výtvarných sdružení Osma, Skupiny výtvarných umělců a Tvrdošíjných. Zde zcela výjimečné postavení zaujímá rozsáhlá kolekce prací Antonína Procházky, vynikající expresionistická a kubistická díla Bohumila Kubišty, Emila Filly a Vincence Beneše, špičkové kolekce Václava Špály, Karla Čapka a Jana Zrzavého. Nelze si ovšem nepovšimnout vynikajících figurálních kompozic Rudolfa Kremličky či krajin Otakara Kubína a Jana Trampoty. Vedle nich stojí "umělci domova", jak často charakterizujeme členy Umělecké besedy Václava Rabase, Vlastimila Radu a Vojtěcha Sedláčka. Idylické zpodobení české krajiny je střídáno mohutnou vlnou sociálního umění 20. let v dílech Františka Foltýna, Karla Holana, Pravoslava Kotíka, Miloslava Holého, Jaroslava Krále a sochaře Karla Pokorného, sbírku kvalitně doplňují obrazy ostravského Vladimíra Kristina. Vedle malířských děl první čtvrtiny našeho století stojí za povšimnutí jistě i plastiky nejvýznačnějších českých sochařů té doby J. Mařatky, J. Štursy, K. Dvořáka, B. Bendy, O. Gutfreunda, O. Španiela, B. Kafky. Nástup surrealistické poetiky dokumentují díla Adolfa Hoffmeistera, Jindřicha Štyrského, Marie Čermínové-Toyen, Vojtěcha Tittelbacha, Františka Janouška, Aloise Wachsmanna a Františka Muziky. Skupina 42, okouzlená technickou civilizací a fenoménem města, je zastoupena díly Františka Hudečka, Františka Grosse, Kamila Lhotáka, Jana Smetany, Jana Kotíka a Bohumíra Matala. Reflexi válečných hrůz dokumentuje pozdější tvorba Emila Filly, obrazy Čapkovy, Andrease Nemeše, Karla Černého, Františka Tichého, Josefa Brože či umělců skupiny RA Josefa Istlera a Václava Tikala. Malířskou kolekci doplňují plastiky Jana Laudy, Vincence Makovského, Ladislava Zívra.








Termíny