Klub 007

Hudba

HISTORIE

"Sedmička" je o toleranci, prostoru a lidech, kteří chtějí dělat věci pro pocit.

Ač se to zdá neuvěřitelné, Klub 007 Strahov patří k "nejdéle sloužícím" hudebním klubům v Praze. A v posledních letech i jednoznačně nejaktivnějším, co se týká koncertní nabídky umělců z celého světa. Není výjimkou, když hudební skupiny z USA či ze západní Evropy výslovně požadují, aby jejich turné zahrnovalo i zastávku na "Sedmičce", častokrát jí dávají přednost i před většími sály. Po zániku klubu Bunkr je totiž klub 007 dlouhodobě jediným pražským koncertním místem, které dává prostor progresivní hudbě. S jistou nadsázkou je tak možné tvrdit, že díky ?Sedmičce? mají mladí hudební fanoušci z celého Česka příležitost být konfrontováni s aktuálním děním v zahraničí.

Klub 007 Strahov vznikl na kolejích ČVUT v roce 1969 v suterénu bloku 7. Během následujících let se v něm vystřídalo mnoho studentů z celého Československa, kteří se o klub v době studií na ČVUT starali, a přes které se převalily vlny FOLKU, JAZZROCKU, DISCA, PUNKU, NOVÉ VLNY, včetně Járy Cimrmana, Hany Hegerové a prvního vystoupení Visacího zámku. Vysokoškolským klubům obecně se tehdy dostávalo díky akademické půdě více svobody, nicméně režim přesto neponechával nic náhodě, program klubu byl pečlivě monitorován a za diskotéky, v nichž nepřevládaly hity umělců východního bloku, bylo vedení klubu v roce 1986 odstraněno. Na základě konkurzu se na Sedmičku dostala skupinka lidí z právě vznikajícího Radia Strahov, která odmítala nabízenou dramaturgii neškodného disco clubu a za pomoci např. Jiřího Černého, Jana Rejžka nebo Josefa Vlčka si razila vlastní cestu. Hrály tu kapely, které se staly základními kameny českého (nejen) rocku: Laura a její tygři, Už jsme doma, Garáž, Psí vojáci, Dunaj, Krausberry, kapely tzv. Pražské nezávislé scény, Švihadlo a další. Klub byl ale i scénou pro divadla Vizita a Nejhodnější medvídci či folkové písničkáře Vladimíra Mertu a Dagmar Andrtovou-Voňkovou. Své filmové pokusy tu uváděl student z "vody" Bohdan Sláma.

Není divu, že klub s takovou reputací se v listopadu 1989 stal na Strahově nonstop centrem revoltujících studentů Stavební fakulty ČVUT. Probíhaly v něm diskuse, koncerty, i natáčení živé desky Jaroslava Hutky.

Po listopadu 1989 se Klub 007 stal výrazným integrujícím bodem nekomerční hudby z celého Česka. Pro jeho návštěvníky byl typický aktivní postoj k trávení volného času, přímo na ?Sedmičce? vznikaly hudební skupiny, specializované časopisy, dokonce i malá hudební vydavatelství.

"Sedmička" se otevřela celé řadě hudebních stylů - vedle kytarové hudby se zde začalo objevovat reggae, později hip-hop či ska. To už se věhlas klubu roznesl po celé Evropě a koncert na "Sedmičce" se tak pro řadu umělců stal prestižní záležitostí. Inspirující a přátelská atmosféra klubu, kde snad nikdy nedošlo k žádným násilnostem, dala vzniknout celé řadě formací - a řada z nich více než úspěšně navazuje na dědictví slavných jmen z přelomu 80. a 90. let. Není náhodou, že dva ze tří posledních vítězů prestižních cen Anděl v kategorii "alternativní hudba" (skupiny OTK a Ememvoodoopöká) považují za svou domovskou scénu právě klub 007. Koncem roku 1989 začaly na strahovské Sedmičce vystupovat skupiny jakési třetí generace pražského punku. Akutní otrava, Na ex, Gumový prase, Kritická situace. Pro členy těchto kapel bylo něco typické - čím dál tím méně byli ovlivněni klasickými punk-rockovými představiteli typu UK Subs, The Exploited či GBH. Daleko více se inspirovali novým trendem v punku, který dostal v druhé polovině osmdesátých let přívlastek "hardcore". Hardcore punk jako takový začal být celosvětově populární zejména poté, co ho na přelomu osmdesátých a devadesátých let s velkým nadšením - pro mnohé velmi překvapivým - přijalo publikum do té doby striktně zaměřené na tvrdší odnože heavy metalu. Tento fakt, v souvislosti s uvolněním cenzury a otevřením veškerého importu do Československa, mohl znamenat jen jediné - vytvoření scény, sdružující příslušníky nové identity mládeže.

Pro československou mládež první poloviny devadesátých let, a to i pro tuto její novou součást zvanou "hardcoristi", byl typický jednoznačně aktivní postoj k trávení volného času. Ten se projevoval tím, že lidé nejen že zakládali desítky kapel, organizovali koncerty či vydávali fanziny, ale zároveň se živě zajímali o aktivitu druhých a nesměli chybět nikde, kde se něco dělo. V důsledku otevření hranic mohly najednou do republiky přijet tolik populární a mnohdy i idolizované hudební modly.

Zejména v Praze okamžitě vyvstala přirozená potřeba jakéhosi integrujícího bodu, místa, kde by se příznivci tohoto stylu a této muziky mohli scházet. Jedna z nejaktivnějších větví scény, skupina lidí soustředěných kolem kapel Kritická situace, Akutní otrava a Zelení kanibalové, začala v Praze od června 1990 pravidelně organizovat koncerty zahraničích skupin. Samozřejmě hned od začátku se objevila idea naleznutí místa, nejlépe klubu, kde by hardcore byl kmenovým a prioritním žánrem. V počáteční fázi proběhly vlivem naprosté nezkušenosti v oboru i pokusy takto orientovat klasické zaběhnuté sály, jako KD Barikádníku ve Strašnicích či tehdejší Dům Kovoprůmyslu na Smíchově, samozřejmě neúspěšně. Když podobně neslavně skončila i aktivita v tehdy se rozbíhajícím Rock Café, začalo organizátorům HC akcí docházet, že klub, ve kterém vystupují bez problémů jejich vlastní soubory, má dostatečnou kapacitu i na koncert zahraničních skupin a že mírné technické nedostatky jsou již v současné době řešitelné. V březnu 1991 se na koncertě Kritické situace v Ústí nad Labem její členové náhodně setkali se zvukařem Pavlem "Kuře" Hejčem, který jim nabídl pomoc s koncerty na strahovské sedmičce a přesvědčil je o tom, že technická realizace takového koncertu nebude žádný problém, natož ostuda. Záměr vyšel - Sedmička se stala baštou hardcore punku a všech příbuzných odnoží. Před klubem vyrostla skateboardová mini-rampa, takzvané účko, v klubu bylo možno zakoupit fanziny, nahrané kazety, trička apod. Jak to tak bývá, nic nevydrží na vrcholu věčně. Od roku 1997 značně poklesl zájem o hardcore, který se projevil zejména rapidním snížením návštěvnosti na HC koncertech. Ostatní kluby a sály pomalu, ale jistě přecházely na nové trendy, k nimž přidat přívlastek "hudební" je značně kontroverzní - rave, techno, house. Možná i proto, že dramaturgické linie klubu se takřka nedotkla vlna taneční hudby, zůstávala "Sedmička" i nadále místem, kde se neobjevovaly žádné drogy.

Souběžně s hardcorem se na Sedmičce vyvíjel další velký fenomén tohoto místa - ska / reggae / dub / folk, často mixovaný i s vlivy punku. Přijelo zahrát velké množství zahraničních skupin tohoto stylu, například NEW YORK SKA JAZZ ENSEMBLE, SKAOS, TOASTERS, LES EJECTES, SKALATONS, SKARFACE, DR.RING DING, POLEMIC, SKALATONS atd.atd. Domovskými DJs se pak po koncertech či na samostatných "skaparádách" stali oblíbení RUDE BOY RHYTM. Postupně se také začali objevovat české ska formace, mnohé z nich velmi úspěšně fungují i v dnešní době, např. FAST FOOD, CHANCERS, FIDEL CASTRO, VERTIGO, GREEN SMATROLL atd.

V novém tisíciletí v klubu i nadále probíhají hudební aktivity všech možných žánrů a stylů, od punku, hadrcoru a rocku, přes ska, reggae, folk, hip hop až po indie pop či akustické koncerty. Zejména hip hopoví DJs (ORION, WICH, EACH, TRAFIK atd.) plnili v posledních letech každou sobotu klub až po okraj. Tyto večery se staly na hip hopové scéně naprostou klasikou.

Mnoho různých promotérských "agentur" (v úvozovkách proto, že se jedná o vždy naprosto alernativní, undergroundové party mladých lidí) organizuje v klubu koncerty českých i zahraničních kapel a zásadně se tak podílí na existenci Sedmičky. Často za cenu vlastní finanční ztráty, vkládají veškerou svou snahu, čas a práci propagaci a péči o kapely. Sedmička prostě stále žije!

Pořadatel si vyhrazuje právo kdykoli změnit ceny v síti TICKETPRO, a to bez udání důvodu. U rezervací platí cena platná v momentě úhrady. Změna programu, termínu a místa konání vyhrazena.









Termíny