Pavel Herynek - Jan Jemelka - Jiří Krtička – Okouzleni krajinou.

Výstava

Tři ateliéry, tři okna do zahrady, tři tvůrci, okouzlení krajinou a přírodou a tři zcela odlišné projevy, záznamy okolí, dokumenty vlastních vnitřních krajin. Odlišné a přece blízké. Odlišné přirozenou rozdílností každého z nich, rozmanitostí výtvarných výrazů, námětů, technik i materiálů. Blízké svou inspirací, místem, generační spjatostí a především provázané přátelstvím.

Právě přátelství a společné téma krajiny dovedlo tyto tři umělce k nynější výstavě, která představuje jejich nedávno vzniklá díla, z období několika posledních let, ale také zcela čerstvě vytvořená pro tuto výstavu. Společným jmenovatelem není pouze téma – krajina –, ale také materiál – papír. Ačkoliv každý z tvůrců se prezentuje různou výtvarnou technikou, výstava se zaměřuje na práce spojené s mediem papíru. Všichni tři autoři patří ke Spolku olomouckých výtvarníků a v Galerii Caesar již vystavovali, v tomto složení ovšem poprvé.

Z tušových kreseb Pavla Herynka tryská energie. Pohyb a dynamika jsou charakteristické pro jeho tvorbu, v níž vede dialog nejen s přírodou, ale též se sebou samým. V jeho lyrických záznamech krajin si divák dle vlastní fantazie může lehnout do vysoké trávy, se kterou si pohrává vítr, projít se skalním městem nebo obdivovat rovné horizonty okolní krajiny. Rázná, uvolněná kresba je buď naprosto osvobozena od jakýchkoliv hranic a jakoby přetékala a proudila z plochy obrazu, nebo naopak v kresbách „Kamenů“ je koncentrovaná a pevně sevřená jasně vymezenými tvary a vyvolává tak pocit stability, tíhy, ale i napětí. Básnivost vlastních černobílých kreseb dokáže převést i do prostoru, ve vystaveném objektu se zrcadlí jeho vnímání přírody; v jednotlivostech, ve výsecích krajiny – v kamenech či prosté větvi – skládá hold přírodě jako celku.

Jan Jemelka ač původní profesí malíř, prezentuje se na výstavě jako grafik. Jeho barevné dřevořezy jsou otisky příběhů, prožitků spojených s krajinou. Jde o záznamy pouti do Santago de Compostely, v nichž například západ slunce transformuje do motivu zrození, ale také o záznamy pouti životem, do které patří i smrt blízkých. Sílu a moc přírody ukazuje v setkání s bleskem, v přírodních živlech je to voda – moře –, či vzduch – let poštolky. Grafiky tak nepředstavují klidné, zafixované dojmy, naopak obsahují pohyb, události, živly. Dynamika, živost a především spjatost s přírodou se odráží v námětech, ale rovněž v technickém provedení jeho prací.

Výrazným prvkem grafik jsou otisky struktury dřeva, které společně s živým rukopisem umocňují jejich živý výraz. Díla prostupuje téma přírody, zároveň se jimi intenzivně prolíná hluboká a pokorná víra v Boha. Zapadající slunce se tak proměňuje v eucharistii, blesk v rány Kristovy, let poštolky je rovněž zasvěcen Kristu a navíc je tu inspirace básní Gerarda Manleyho Hopkinse.

Jiří Krtička pevně ukotvený a jistý ve svém projevu, založeném na geometrických tvarech, které rovněž vycházejí z přírody. Precizně pracuje s barevnými valéry, se vzájemnou komunikací barev a tvarů. Dokáže ve svých obrazech vytvořit působivou čistotu, harmonii, klid, které jsou nepochybně závislé na zkušenosti s krajinou, horským terénem, vůní vzduchu. Ačkoliv by na první pohled mohl nezasvěcený divák konstatovat, že se jedná pouze o minimalistické abstraktní malby, jde ve skutečnosti o záznamy prožitků z přírody, cest, krajiny. Ve zdánlivě neurčitých tvarech jsou skryty například průhledy z oken vysílače na Ještědu. Ty jsou vyjmuty, oproštěny a transformovány do jednoduchých tvarů a proměňují se a varírují v různých barevných odstínech. A právě tato jednoduchost dává vyniknout exaktní práci s barevnými pastely, působivými nejen svými barvami, ale i nuancemi matů, lesků dosahovanými jejich vrstvením a prolínáním. Za domnělou kompoziční jednoduchostí se tak skrývají velmi koncentrované a precizně vysoustružené záznamy krajin a prožitků.

Umělecké téma krajiny se v průběhu staletí proměňuje, od svého největšího rozkvětu jako samostatného oboru v devatenáctém století vývoj dospěl v současnosti do fáze, kdy není možné absolvovat na českých výtvarných školách krajinomalbu jako samostatný obor. Byla včleněna do ateliéru environmentu či multimediální tvorby. Dostává se tak do širšího kontextu především přírodních věd a ekologie. Do současného pojetí přírody pronikají obecně společenské problémy životního prostředí a negativních dopadů lidské činnosti na něj. Naši tři autoři stojí stranou tohoto trendu, jejich tvorba je svrchovaná, suverénní a přeci pokorná a plna obdivu a lásky k přírodě. Jejich krajiny jsou introspekcí do vlastních krajin duše, do jimi zhmotněné paměti přírody.

Šárka Belšíková, srpen 2018









Termíny