Babka Ťapka na kraji světa aneb Nový Zéland očima české babičky

Autorka, původním povoláním prodavačka, si ve svých sedmdesáti dvou letech splnila sen z mládí a vypravila se úplně sama na Nový Zéland. Ve své knížce nám, díky jejímu vyprávění i četným fotografiím, nevšedním způsobem dává možnost prožít tuto dobrodružnou cestu. Její věk a životní zkušenosti jsou pramenem osobitého pohledu, kterým zkoumá život v pro nás tak exotické zemi. Jsou zde zachyceny i poznatky z Londýna, Singapuru, Sydney a dokonce i z plavby po Korálovém moři. Jak vzniklo jméno BABKA ŤAPKA? Po návratu z NZ jsem vybrala 450 nejkrásnějších fotek, uspořádala je do alb a pozvala přátele, kterým jsem o mé cestě vypravovala. Samozřejmě jsem také prozradila, že o tom píšu knížku. Jeden z mých hostů se zeptal, jak se bude knížka jmenovat, a ze mne úplně spontánně vylítlo BABKA ŤAPKA na kraji světa aneb NOVÝ ZÉLAND očima české babičky. Je zajímavé, že jsem o logu BABKA ŤAPKA předtím vůbec nepřemýšlela. Jak jste začínala s psaním? Už ve škole jsem měla nejlepší slohová cvičení. V průběhu let, když jsem někomu napsala dopis, každý mi děkoval za pěkné psaníčko, ale stále mi to nic neříkalo. Když mi bylo padesát let, měla jsem kolem sebe partu o generaci mladších jogínů, kteří mne s sebou brali na Chopok lyžovat. Jednou jsem jim tam vyprávěla prastarý vtip, kde dochází k dramatické situaci, a když jsem pak byla sama v chaloupce, pořád jsem viděla před sebou jednu dívku, která přitom úplně slzela, a já se musela moc držet, abych smíchy nevyprskla. Až jsem si řekla, že ten vtip musím hodit na papír. Když jsem ho pak četla mým dcerám, které byly mými prvními posluchačkami, moc se jim líbil, a tak jsem začala psát o mých příhodách, o dcerách, o naší babičce, až jsem se také přihlásila do literárního kroužku tvůrčího psaní.









Termíny