A3: Romantika smyslů zbavená

Program:
Richard Wagner: Lohengrin,předehra
Ferenc Liszt: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Es dur
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 4 c moll op. 43

Pro každé dílo je tak trochu nevděčné předcházet provedení Šostakovičovy gigantické Čtvrté symfonie, děsivé apokalyptické vize života ve Stalinově mocenském systému, jejíž ničivá síla se přežene s neodbytnou sugestivností a zanechá v paměti místo na máloco jiného. Dnes budou zkoušet štěstí Wagner se svojí nebesky jímavou pohádkovou předehrou k Lohengrinovi a Liszt s proslulým repertoárovým kusem v podání letos třicetiletého Federica Colliho, vítěze prestižních klavírních soutěží v Salzburgu a Leedsu.
Čtvrtá symfonie je u Šostakoviče tragickým dvojčetem opery Lady Macbeth mcenského újezdu, která se v těchto týdnech v Ostravě rovněž zabydluje (připomeňme i klavírní Preludia a fugy příští měsíc). Zatímco opera zažila před svým zákazem dva roky úspěšného uvádění v bezpočtu inscenací, odvážná symfonie, již nastudovaná Leningradskou filharmonií, vyvolala ve všech zúčastněných takový strach, že byla „z vyšších míst“ raději stažena přímo v den oznámené premiéry na podzim 1936, navenek na žádost skladatele, a poprvé byla nakonec provedena až o čtvrtstoletí později v roce 1961, v době, kdy už na ni skladatel prakticky zapomněl. Účinek vlastního dávného symfonického monumentu byl pro skladatele šokující. Čtvrtou od té doby v soukromí vždy označoval za své největší dílo a s lítostí (nezřídka s pláčem) uvažoval nad tím, jak skvělá mohla jeho hudba být, kdyby se nenechal zlomit a pokračoval v této linii. Pak ale pod vlivem symfonie mění svůj hudební jazyk i postoj k sovětskému systému. Mistrným výsledkem tohoto pozdního přerodu je vokální čtrnáctá symfonie, kterou jsme měli možnost vyslechnout vloni v listopadu. Čtvrtá se tak skladateli stala jakýmsi vykoupením, bývá ale prováděna jen zřídka pro svoji nevybíravost, mamutí obsazení a nesmírnou interpretační náročnost na pokraji fyzické zvládnutelnosti.